Tipy jak zlepšit psychickou odolnost
Učme se nehodnotit!
Jsme zvyklí určovat kvalitu hráče podle postavení na žebříčku, úspěchu na posledním turnaji... . V hlavě si díky tomuto hodnocení vytváříme škatulky, ve kterých rozlišujeme na hráče skvělé (nemůžeme porazit), dobré (zápas bude hodně těžký), nic moc (takového hráče bych měl porazit), špatné (s tímto ... nemůžu nikdy prohrát). Jakmile škatulky jsou vytvořeny, již předem tušíme jak zápas asi dopadne. Hodnotíme protihráče na základě informací, které máme.
Co by se ale stalo, kdybychom žádný názor na našeho protihráče neměli? Jak bychom přistupovali k zápasu s hráčem, o kterém si nemyslíme, jestli hraje dobře nebo špatně... ? Kdy využíváme svůj vlastní potenciál nejlépe? Když jdeme na kurt a máme pocit, že je protihráč nepřekonatelný nebo úplná nula? A nebo když nevíme co nám zápas přinese za překvapení (co se většinou stejně stane)?
Ze zkušenosti, které máme, víme, že ztrácíme soustředění, když se nám hráč zdá moc silný (ztráta motivace k vítězství) nebo moc slabý (myslíme si, že kdykoli zapneme, tak bod vyhrajeme).
Stejně, jak jsme zvyklí hodnotit protihráče, hodnotíme také sami sebe. Někdy se máme rádi za to, jak nám to jde, a jindy se zlobíme a nadáváme si.
Hodnotíme neustále a zapomínáme na proměnlivost nové situace (např. protihráč, který je vysoko na žebříčku celou noc proseděl na toaletě a jde to jen zkusit (realita, kterou neznáme).
Náš mozek „my“ , ale jdeme hrát proti úplně jinému hráči. Zdravému, v nejlepší formě a připravenému nás převálcovat (jen vytvořená iluze).
Takhle nějak může vypadat realita oproti iluzi, kterou si vytvořil náš mozek.
Celý zápas pak probíhá podle plánu, které si vytvořilo naše očekávání.
Žádný míč není nahraný ani těžký
V momentě, kdy nás napadne např. před vysokým volejem u „ to je lehký míč“, naše mysl ztrácí pozornost a míč podceníme. Jak to v takových případech dopadá všichni víme.
Hodnocení může být mnoho ( vítr je nepříjemný, je moc horko... .) Všechna tato hodnocení vytvářejí překážky. Potřebují mnoho naši pozornosti, které nám pak chybí při hře. Nemůžeme se soustředit na aktuální situaci na dvorci.
Proč jsem nerozhodný?
Situace:
Mám ... míč! Chci zaútočit forhendem po čáře do bekhendu! Najednou přišla další myšlenka, zahraj to do forhendu a další myšlenka stop bal. V mé hlavě se během krátkého okamžiku, zatímco na mne letěl míč vynořily tři různé možnosti jak míč zahrát. Jak takováto situace dopadá všichni dobře vědí. Já jsem zvolil stop bal, protože byl mým posledním nápadem a tělo už muselo něco udělat, jinak by míč snad jen tak proletěl kolem! Stop bal se mi nepovedl, byl moc krátký, spadl do sítě. Hlava již měla málo času na vnímání situace a celý pohyb byl nekoordinovaný.
Příčina:
Nevěřil jsem si! Zpochybnil jsem první nápad tím, že jsem nedal příkaz tělu k přípravě na realizaci nápadu. Nedokázal jsem se rozhodnout, tak mi hlava nabídla další řešení. Opět jsem na nápad nereagoval, znovu jsem si nebyl jistý správností řešení. A tak přišel třetí nápad. Ten jsem již zpochybnit nemohl, musel jsem jednat, nebyl čas. Pod časovým tlakem jsem se nebyl schopen připravit na kvalitní úder.
Řešení:
Povedlo se mi zachytit první myšlenku (nápad) při nahraném forhendu uvnitř dvorce. Forhend do bekhendu protihráče. Tento nápad jsem si plně uvědomil, vědomě jej zachytil a začal pohyb k jeho realizaci. Jestliže hráč vědomě pracuje na realizaci svého prvního nápadu, další nápady nepřicházejí jelikož mozek je zaměstnán. Je důležité trénovat schopnost soustředění na své myšlenky.
Proč kazím ... míče?
Situace:
Hraji dlouhou výměnu ze základní čáry. Je to ... , ale bojuji. Musím tento míč vyhrát! Získám vytouženou převahu a protihráč mi nahraje míč na kříž. Konečně mám více času. Teď už je to jednoduché při porovnání s údery před tím. Obíhám si míč na forhend a útočím. Zůstávám jako jako opařený míč skončil v síti. Jak je to možné? Vždyť takto nahraný míč přece nejde zkazit.
Příčina:
Měl jsem jediný cíl vyhrát výměnu. Při nahraném míči jsem získal pocit, že cíl jsem již splnil!!! To protože jsem vyhodnotil nahraný míč jako jednoduchý. Podcenil jsem ho! Tím ze mne spadlo potřebné pozitivní napětí a míč hrál bez soustředění.
Řešení:
Abych předešel opakování situace, je potřeba změnit pohled na dva aspekty:
- vyhrát míč nemůže být jediným hodnotícím kritériem pro mou spokojenost
Jestliže se dokáží radovat jen s vyhraných míčů, jsem neustále ve velkém napětí. O tom, jestli vyhraji následující míč rozhoduje také můj protihráč. Je potřeba, abych si našel další důležité pozitivní skutečnosti. Např. prohraný míč mi odhaluje oblasti hry, na kterých musím ještě pracovat- jedná se o pozitivní zhodnocení situace.
Pozitivní přístup nezávislí na protihráči se nabízí při vnímání radost z dobře trefeného míče nebo radost z pohybu po dvorci.
- míč, který dopadne 3-4 metry za síť bych neměl vyhodnotit jako jednoduchý
Proč?
- Míč může být velmi pomalý. A pomalý míč lehce mění při slabém větru směr a při odskoku reaguje na každou nerovnost!
- Pomalý míč, když je hráč nervózní a v „křeči“ nikdy neucítí na raketě moc dobře.
- Hráč má mnoho času přemýšlet, kam míč zahraje.